Moje cesta k fotografování
„A jak ses k tomu focení vlastně dostal?“ To je otázka, kterou poslední dobou slýchávám častěji a častěji. Přiznávám se, že je občas náročné neustále opakovat ten samý příběh dokola. Vždy si při tom ale uvědomím, že svou cestou třeba můžu nějak inspirovat ostatní a vzpomenu si i na své fotografické začátky, kdy jsem okolo sebe podobnou inspiraci neustále vyhledával.
Publikováno
19. 12. 2021
Čas čtení
4 Min
Kategorie
Fotografické příběhy
BLOG
Všechno to začalo, když jsem byl malý kluk. Už od dětství jsem často pobíhal okolo domu s digitálním kompaktem značky Olympus a snažil se vyfotit zajímavou fotku. Zpětně musím říct, že s žádnou fotkou pořízenou v mém dětství jsem do světa díru neudělal, ale určitě toto období můžu považovat za jakési probuzení mé fotografické vášně.
Punkové začátky
Také kouzla Photoshopu jsem objevil poměrně brzy. Psal se rok 2007, kdy jsem si ve věku asi osmi let na rodinný počítač s operačním systémem Windows XP nainstaloval právě Adobe Photoshop. Jednalo se snad o nějakou verzi 7, dnes již dávno za zenitem (přesto ale informaci o tom, jak jsem se k tomuto programu dostal, vynecháme, rád bych totiž svůj trestní rejstřík zachoval čistý).
Moc rád vzpomínám na to, jak jsem si z knihovny zapůjčil knihu Učíme se s Photoshopem a zkoušel na fotkách vyměňovat lidem hlavy. Při pohledu zpět si uvědomuji, že moje fotozačátky byly asi tak vtipné a punkové, jako když Bill Gates s Paulem Allenem v garáži začali budovat firmu Microsoft.
Jeden z největších zlomů nastal v létě 2015. Čerstvý středoškolák Martin si totiž koupil svou první zrcadlovku. Tehdy šlo o Nikon D3200 a jako správný začátečník jsem používal hlavně setový objektiv a své fotky jsem zásadně neupravoval.
Postupem času mi ale došlo, že koupě pevné padesátky bude nevyhnutelná a že se budu muset naučit používat alespoň základní úpravy a fotit do RAWu. Hodiny proseděné u YouTube tutoriálů a jejich aplikování do praxe mě naučily mnoho věcí, což také vedlo k tomu, že si mé okolí začalo všímat, že fotím víc a víc.
Období „nešlo by to levnějc?“ aneb od flašky vína k OSVČ
Po maturitě, v roce 2018, jsem odjel pracovat brigádně na dva měsíce do jednoho z rakouských hotelů. Byla to extrémně náročná práce, celé léto jsem prakticky jen umýval nádobí v kuchyni a čistil zeleninu. Tehdy jsem si ale na své poměry vydělal velmi slušné peníze, a nenapadlo mě nic lepšího než si pořídit profesionální fotoaparát, se kterým se pokusím prorazit na fotografickém trhu.
Panasonic Lumix GH5 ze mě fotografa sice hned neudělal, ale určitě mě posunul dál ke svému cíli – začít si focením vydělávat. A přestože jsem zmíněný fotoaparát po roce vyměnil za Sony A7iii, kterou mám doposud, koupě Panasonicu byla jakýmsi druhým zlomem v mé fotografické cestě.
Na podzim roku 2019 jsem si pořídil zmiňovanou Sony A7iii, a toto je bod, od kterého se pomalu, ale jistě, začínám považovat za profesionálního fotografa. Placených zakázek začalo přibývat (a už se přestávalo platit čokoládou nebo flaškou vína), zanedlouho jsem fotil svou první svatbu, a přes dva roky v covid pandemii se dostáváme až do roku 2022, kdy jsem jen malý krok od toho, abych se do fotografického řemesla pustil na full time.
Co bude dál?
Takový je můj fotografický příběh, velice ve zkratce. Možná vypadá jednoduše, ale byl plný failů a fuckupů, překážek, výzev a nejistot. Některé z nich vlastně nevymizely do dnešního dne a mnoho podobných výzev ještě určitě přijde. Z mnohých chyb jsem se však poučil a vyšel z nich silnější.
Občas si připadám, že jsem pořád ten malý kluk, který pobíhal okolo domu s foťákem a zkoušel nové věci. Zkoušel, co bude nejlepší, jaký úhel zvolit a co udělat pro to, aby to nevypadalo blbě. Věřím ale tomu, že ten kluk už má trochu víc zkušeností a může si říkat profesionál. A že tento příběh nebude mít konec a budu mít neustále možnost růst dál a dál.
A jaký je váš příběh? Budu moc rád, když se o něj se mnou podělíte!
Všechno to začalo, když jsem byl malý kluk. Už od dětství jsem často pobíhal okolo domu s digitálním kompaktem značky Olympus a snažil se vyfotit zajímavou fotku. Zpětně musím říct, že s žádnou fotkou pořízenou v mém dětství jsem do světa díru neudělal, ale určitě toto období můžu považovat za jakési probuzení mé fotografické vášně.
Punkové začátky
Také kouzla Photoshopu jsem objevil poměrně brzy. Psal se rok 2007, kdy jsem si ve věku asi osmi let na rodinný počítač s operačním systémem Windows XP nainstaloval právě Adobe Photoshop. Jednalo se snad o nějakou verzi 7, dnes již dávno za zenitem (přesto ale informaci o tom, jak jsem se k tomuto programu dostal, vynecháme, rád bych totiž svůj trestní rejstřík zachoval čistý).
Moc rád vzpomínám na to, jak jsem si z knihovny zapůjčil knihu Učíme se s Photoshopem a zkoušel na fotkách vyměňovat lidem hlavy. Při pohledu zpět si uvědomuji, že moje fotozačátky byly asi tak vtipné a punkové, jako když Bill Gates s Paulem Allenem v garáži začali budovat firmu Microsoft.
Jeden z největších zlomů nastal v létě 2015. Čerstvý středoškolák Martin si totiž koupil svou první zrcadlovku. Tehdy šlo o Nikon D3200 a jako správný začátečník jsem používal hlavně setový objektiv a své fotky jsem zásadně neupravoval.
Postupem času mi ale došlo, že koupě pevné padesátky bude nevyhnutelná a že se budu muset naučit používat alespoň základní úpravy a fotit do RAWu. Hodiny proseděné u YouTube tutoriálů a jejich aplikování do praxe mě naučily mnoho věcí, což také vedlo k tomu, že si mé okolí začalo všímat, že fotím víc a víc.
Období „nešlo by to levnějc?“ aneb od flašky vína k OSVČ
Po maturitě, v roce 2018, jsem odjel pracovat brigádně na dva měsíce do jednoho z rakouských hotelů. Byla to extrémně náročná práce, celé léto jsem prakticky jen umýval nádobí v kuchyni a čistil zeleninu. Tehdy jsem si ale na své poměry vydělal velmi slušné peníze, a nenapadlo mě nic lepšího než si pořídit profesionální fotoaparát, se kterým se pokusím prorazit na fotografickém trhu.
Panasonic Lumix GH5 ze mě fotografa sice hned neudělal, ale určitě mě posunul dál ke svému cíli – začít si focením vydělávat. A přestože jsem zmíněný fotoaparát po roce vyměnil za Sony A7iii, kterou mám doposud, koupě Panasonicu byla jakýmsi druhým zlomem v mé fotografické cestě.
Na podzim roku 2019 jsem si pořídil zmiňovanou Sony A7iii, a toto je bod, od kterého se pomalu, ale jistě, začínám považovat za profesionálního fotografa. Placených zakázek začalo přibývat (a už se přestávalo platit čokoládou nebo flaškou vína), zanedlouho jsem fotil svou první svatbu, a přes dva roky v covid pandemii se dostáváme až do roku 2022, kdy jsem jen malý krok od toho, abych se do fotografického řemesla pustil na full time.
Co bude dál?
Takový je můj fotografický příběh, velice ve zkratce. Možná vypadá jednoduše, ale byl plný failů a fuckupů, překážek, výzev a nejistot. Některé z nich vlastně nevymizely do dnešního dne a mnoho podobných výzev ještě určitě přijde. Z mnohých chyb jsem se však poučil a vyšel z nich silnější.
Občas si připadám, že jsem pořád ten malý kluk, který pobíhal okolo domu s foťákem a zkoušel nové věci. Zkoušel, co bude nejlepší, jaký úhel zvolit a co udělat pro to, aby to nevypadalo blbě. Věřím ale tomu, že ten kluk už má trochu víc zkušeností a může si říkat profesionál. A že tento příběh nebude mít konec a budu mít neustále možnost růst dál a dál.
A jaký je váš příběh? Budu moc rád, když se o něj se mnou podělíte!
O autorovi
Martin Šenovský
Freelance fotograf
Je tomu již několik let, co jsem objevil svou lásku k fotografii. Za tu dobu se událo mnohé, jedno se ale nezměnilo – má touha zachycovat emoce a autenticitu. Baví mě tvořit kreativní vizuály pro firmy, fotit eventy a se stejnou vášní zachycuji lásku a slzy štěstí na svatbách.
Další
články
Další
články